JAK NA
TAROKY ?
Několik rad k orientaci pro začínající hráče. Tuto brožurku
věnuji svým dobrým sousedům , bez jejichž iniciativy
a vydatné pomoci by nikdy nevznikla.
Brno, únor 2009
Libor Severa
I. Úvod
Taroky nejsou jednoduchá hra. Existují tisíce konstelací a tudíž žádná hra se neopakuje úplně stejně. Tím ovšem nechci odradit začátečníky, chci tím jen říci, že není možné dát přesný návod pro každou hru. Vždy bude nutné, aby hráči přemýšleli, dovedli vyhodnotit svoji kartu s ohlášenou hrou, s hláškami a s průběhem hry.
Přesto lze stanovit obecně platné zásady správné hry a naučit začátečníky tyto zásady ovládat a tím proniknout do podstaty této krásné karetní hry.
Jednu věc chci ještě, na základě hráčských zkušeností, zdůraznit: je nutné ovládat všechny druhy a variace her. Ne se tedy zaměřit na hru, ve které se hraje pakát, nebo flekované hry či trojky, případně se soustředit na hru jen tehdy, jsme-li hlavními aktéry. Perfektní hráč (což asi není nikdo !)musí umět hrát pakáta nebo o něj, stejně jako vědět, kdy má flekovat, ale být i dobrým pomocníkem hlavních aktérů, a také musí umět mazat (zde i dobří hráči občas chybují). Často některé druhy her hráči podceňují – někde se dokonce pakát hraje jen jako přívěšek a hlavním smyslem je hra o oči (pakát je neúměrně nízko honorován).
II. Názvosloví
forhont, předák - hráč sedící po rozdávajícím, zahajující licitaci a výnos
pakátista - hráč, který hraje pakáta (vymyšlený, použitý jen pro tento návod)
major („drží“ zdvih) - zpravidla nejvyšší tarok dosud ve hře (např. XX jestliže vypadl škýz i mont), který „drží“)
list (karta) - karty jednoho hráče (na počátku tedy 12 karet
plonk - jediná karta určité barvy nebo jediný(poslední)tarok v listě
obyčejná hra - normální povinnost, kterou „vylicitoval“ forhont(nikdo z dalších hráčů nechce hrát hru vyšší hodnoty)
pakát nedoběhne - znamená, že při hraném pakátu vypadl před posledním zdvihem
slabý hráč - který má velmi málo a jen malé taroky (nebo žádné)
tlouci barvu - hráč barvu nemá a musí dávat taroky
král obejde - král dělá zdvih (všichni barvu krále mají)
sedlaná dáma - dáma min. s jedním malým od stejné barvy
vyhnat pakáta - zpravidla koncem hry soupeř zahraje barvu kterou pakátista nemá (zpravidla před posledním zdvihem)
zdvih(štych) - při jednom rozehrání (4 karet) hráč s nejvyšší hodnotou karty má tzv. zdvih
mazání -
při zdvihu spoluhráče přihazovat bodově hodnotné karty – maz (král, dáma,
gaval, kluk, event. pakát)
oči -u barev král(hodnota 5 očí), dáma (4), gaval(3),kluk(2), karty trůlu(každá 5)
honička-dlouhá barva - 4-
vrácení barvy (taroka) - zahrát to, co hrál spoluhráč
ranit spoluhráče - jít mu o taroka
uhnout - např.dát místo figury (zejm. krále) malou barvu
uzavřená barva (karta) - král, dáma, gaval, kluk v jedné barvě(příp. valátová karta
III. Odhad karty (při zahájení, před licitací)
Kromě předáka, který vlastně licituje obyčejnou hru, je to druhá povinnost (také se říká zákon), trojka nebo sólo.
DRUHÁ
Tuto hru licitujeme při minimálně 6 slušných tarocích (včetně pakáta) a vhodné konstelaci barev. pro
sílu v tarocích to znamená alespoň 1 vysoký tarok, (škýz, mont, XX) a 1 až 2 střední XVII, XVI, ostatní menší. V barvách pokud možno král a hlavně alespoň 3 lépe 4 od jedné barvy (nemusí být od krále). Počítáme s tím, že v talonu koupíme alespoň 2 taroky , aby byl dobrý předpoklad pro uhrání pakáta.Při dobré konstelaci lze pakáta uhrát i na 6 taroků.
TROJKA
Pro tuto hru je nutné mít nejen pěkné taroky, ale i něco od trůlu, zpravidla alespoň škýze, nebo monta. „Na množství“ tarokáři nechodí rádi na trojku. Bývá to hra na náhodu, případně na dokup. Je totiž nutné si uvědomit, že samotný trůl je 13 očí, když pak soupeřům něco „leží“ v talonu, je to skoro 20.
Lépe je jít na trojku na míň vysokých taroků s dlouhou barvou. Na 6 taroků s výškou XX až škýz (+ 3 malé) a jednou barvou bývá větší možnost výhry než při 12 menších. Jestliže hráči hrají variantu se žebrákem(viz dále), pak je obavy z této prohrané hry (někdy je postih neúměrně vysoký) nutí, aby trojku hráli i když je karta skoro předurčená k prohře a „jdou t. zv. do prvních“.
SÓLO
Je nutná velmi silná karta, u které je předpoklad, že protikráči převeznou maximálně 1 – 2 zdvihy s malou bodovou hodnotou, protože v talonu může ležet teoreticky přes 20 očí.
IV. Skládání
Skládání může významně ovlivnit celou další hru. Jak často si hráči říkají „To jsem špatně složil“ jenom proto, že teprve po odhlášení hry a hlášek lze posoudit, zda bylo dobře složit „na pakáta“, či na hru více očí při trojce apod.
Při normální hře, pokud se bez fleku hraje, je snahou všech hráčů mít co nejméně barev při tom, aby složili co nejvíce očí. Proto se skládají plonk dámy nebo jiné oči. Je-li jediný plonk bez kartové hodnoty, složí se i za cenu, že máme k dispozici v jiných barvách cennější karty. Forhont si nechává nejdelší barvu. Jestliže má hráč taročky a např. křížového krále s 2 malými a 3 karty od piků je lépe nechat 3 piky a plonkovního krále.
Při pakátu Hráč, který hraje pakáta si nechává 1 barvu, při čemž opět platí pravidlo o 2 barvách, jestliže nejsou ke králi 3 další jeho barvy. Jestliže má trůlkonery nechává opět 1 hlavní barvu (pokud možno od krále)a zbývající krále (pokud má) plonkuje. V případě, že k této kartě má jen 6 taročků, nechává se barva (pokud je) bez krále, např. 4 kříže bez krále a král pikový a kárový. Při delší barvě je totiž větší pravděpodobnost, že tuto barvu bude hráč, který pakáta ohrožuje, tlouct.(Ne tedy např. křížového krále s malým, stejně tak pikového a kárového).
V podstatě stejná zásada platí, když má jenom honery (6-7 taroků) a prakticky totéž, jestliže je bez hlášky. V případě, že nemá žádného krále, nechává se nějaký nízký plonk (někdy při malé šíle v tarocích i všechny barvy – 1 hlavní a 3 plonky).
Jeho spoluhráč skládá prakticky na míň barev (plonky). Někdy by bylo lépe plonka neskládat – v případě, že jeho kolega bude mít jen honery, pak by mu mohl díky mesloženému plonku spoluhráče král obejít, ovšem kdy! To už je snad nutný mít notnou dávku intuice.
Protihráči se nechávají při pakátu všechny barvy – ovšem ne hráč, který má málo taroků (3-4), ten může naopak zatlučením některé barvy (kterou složí) rozhodnout celou hru.
Jestliže slabší protihráč má předpokládaný zdvih na taroka (XX, XXI, škýz), je dobře, aby neplonkoval žádnou barvu, ale nechal si po 2 stejné barvy, aby totiž mohl svému kolegovi vrátit případně jím zahranou barvu, kterou zahrál, protože byl třeba na výnosu, nebo po dobití .Silnější protihráč, pokud má alespoň 6 taroků se 2-3 vysokými, si zpravidla také nechává delší barvu.
Příklad: mám v kartě škýze, XX, XVII a 4 menší taročky,
jsem předák (výnos), v listě dále barvy po 1, 2,
Jestliže je taročků 6 (i 5) a menší s 1 vysokým, nenechám si dlouhou barvu na př.. 4x, ale ještě jednu polodlouhou (2-3) s předpokladem (na risk), že je to barva, kterou má hráč s pakátem jako ústřední. Musím si totiž uvědomit, že 4x bych svoji dlouhou barvu neobehrál. (Zdůrazňuji, že tato úvaha je na risk a zajisté diskutabilní).
Při trojce platí stejné zásady jako u obyčejné hry, jen při volbě 3 karet z talonu si musím dobře zvážit, které barvy se mi víc hodí (minimum barev!). Samozřejmě to platí pouze pro trojkaře.
V. Ohlášení hry – odhad karty
Po odhlášení hry musí u všech hráčů dojít k odhadu a k vyhodnocení karty, s případnou úvahou o fleku.
Je nutné dát ohlášení do souvislosti a uvědomit si co znamenají, musíme odhadnout sílu své karty, spoluhráčů a protihráčů.
Uvedu příklad: trojkař ohlásil taroky, pakát, 2 taročky skládal,
1 leží v talonu, můj spoluhráč hlásil honéry, protože mám monta, musí mít škýze
(+ 3 krále). 11 taroků trojkaře + 3 mimo hru je 14, já mám 7 taroků, z toho 3
zdvihy (+ zdvih na škýze), spoluhráči mají 1 – 2 taroky, budou po 2 taroknutí
trojkaře mazat. Mohu dát flek na hru.
Stejně tak si musím uvědomit, že jestliže třeba trojkař hlásil taročky, taroka skládal, nemůže mít nic od trůlu. Nejvíc pro odhad hry říkají honéry, které dost protihráčům napoví.
OBYĆEJNÁ HRA se flekuje jen málokdy, protože protihráči
zpravidla kalkulují s tím, že předák bude hrát pakáta a nechávají si více
barev.
Flek na hru se dává zpravidla jestliže předák nemá hlášku nebo jen honéry, jestliže protihráč má 6 – 7 nebo více taroků, z toho 3 – 4 vysoké, např. škýz, XX, VII) a 1 nebo 2 barvy.
Jestliže předák hlásí taročky (ky), pak už flek prakticky
přichází v úvahu jen při
PAKÁT se flekuje, jestliže má pakátista taročky nebo jen honéry nebo nic, při 6 – 7 tarocích (2 – 3 zdvihy), (jestliže flekař vynáší při 6 tarocích) a 4 – 3 barvách. Na 2 barvy je to obtížnější, je nutné mít větší sílu ve vysokých tarocích. Jestliže pakátista nemá nic a flekař vynáší, může, při delší barvě (honičce) a silných tarocích, mít i jen 5 taroků (všechny barvy). Na pakátistovy taroky je možné flekovat, jestliže si spočítám, že se při 7 tarocích dostanu 5x do zdvihu. Jestliže si to flekař dobře vyhodnotí, může také flekovat, jestliže hlásil pakátista taroky a honéry
Pak musí mít flekař 2 honéry (příp. i jednoho), plonky zbývajících barev a 7 taroků se 3 zdvihy (nebo 2 zdvihy a výnos), a flek je na 100%.
TROJKA. Jestliže šel trojkař do „třetích“ - vrátil se na první trojici v talonu – a nehlásil nic – znamená to, že má značně silné taroky (třeba 5x až 6x shora) a jednu barvu. Při tomto případě se špatně flekuje, protože všichni hráči mají dost taroků a nikdo nemůže mazat. (a když tak jen jeden a ten to neumaže). Mazat se dá jen na trojkařovu barvu!
Dá se tedy říci, že jestliže trojkař nemá hlášku, je nutné mít 6 – 7 taroků, asi 3 vysoké a jednu nebo dvě barvy.
Na ohlášené honéry prakticky platí totéž – rozhoduje tlučení barev (honérů). A stejná zásada je i při ohlášených taročcích. Naopak jestliže trojkař hlásil taroky, je pro flek způsobilejší karta se všemi barvami, ale se třemi mazacími zdvihy. K tomu přistupuje podmínka alespoň 5 očí v talonu a že jeden z taroků, kterým se převezme zdvih, bude buď škýz nebo mont. Hráč si ovšem musí spočítat, zda počet jeho taroků je takový, že vydrží s vysokými taroky až do té, kdy budou jeho spoluhráčí bez taroků, číli způsobilí k mazu (viz začátek této kapitoly).
Velmi těžko se vyhrává proti taročkům (nebo tarokům) s trůlhonery. To už musí být karta velmi silná – prakticky zbývající vysoké taroky s případnou hláškou – taročky a jedna barva. V tomto případě usnadňuje flekování hry současný flek na pakáta (jestliže je ohlášen), se kterým lze pak kalkulovat ve sčítání očí. Jestliže totiž trojkař pakáta nehlásil, je velká pravděpodobnost, že jej během hry, dostane tzv.domů na některou barvu.. Občas se stává, že trojkař ohlásil taročky(ky) a protihráč hlásí také taročky a nedá flek . Jeho spoluhráči, pokud sedí za ním, mohou flek ohlásit, ovšem je nutné uvážit , že spoluhráč s taročky musí mít pádný důvod proč nedal flek sám. Rozhodně nelze dát flek na maz. Je nutné mít pár silnějších taroků a případně tlouci barvu.
VI. Výnos (předák)
Forhont, jako první výnosce má velkou výhodu, zejména pokud flekuje nebo se snaží ohrozit pakáta, ale i při ostatních případech-jako pomocník flekaře na pakáta(výnos honérem), při trojce apod.
Při výnosu je nutné vždy brát v úvahu..i rozsazení hráčů. Např.,jestliže trojkař kupoval, dejme tomu pikového krále, jestliže mám od této barvy sedlanou dámu , vynáším, trojkař sedí jako poslední, pak musím brát v potaz všechny okolnosti hry, zda o tohoto krále hrát. Toto dilema je postaveno i před zkušené hráče, natož pro začátečníka.
Často se říká, že jak se hra rozehraje, takový má i průběh!
Neuvádím zde výnos při normální hře – ten je popsaný v příslušné kapitole této hře věnované.
Při pakátu je výnos neobyčejně důležitý. Hráč, který pakáta hraje, zpravidla nevynáší. Pokud hraje z ruky (je předák) a má taročky nebo taroky, tarokuje malým.
Jestliže má 7 + 5, tj. 7 taroků s pakátem a jednu barvu (5), nebo 4 od jedné a krále (nebo plonku), vynáší od dlouhé barvy. Stejné to bude, jestliže dostane flek a stejné, jestliže budou proti taročky a flek.
Jeho spoluhráč (je-li předák), na taročky pakátisty tarokne vysokým tarokem. Pokud má jiný vysoký tarok než XIX (zásada platí samozřejmě i při volané jiné kartě než XIX), vždy vynese tímto tarokem, tedy např. XX, XXI (nešetřit), škýzem nebo XVII. Nikdy ovšem ne např. napře. XVII, pokud ovšem má i XVIII, může později, ale napřed XVIII. Výjimka může platit, jestliže pakátista sedí jako poslední (podehrává soupeře); potom je možné jít i XVII (i když XVIII nemá-je ovšem riziko, že připraví plakátistu o vysokého taroka) ale pokud má např. XX apod., musí vynést tímto tarokem.
Jestliže pakátista sedí jako poslední a spoluhráč má jen XIX a 3 – 4 malé taroky, může jít malým. Stejné zásady platí, jestliže pakátista ohlášil taročky a trůl (honér) a totéž, jestliže má taroky (př. i trůl). V případě, že je ohlášen trůl (honér) bez taročků, pomocník vynáší vždy malým(zdůraznuji, že jako předák – ve hře se může vše změnit).
Protihráč vynáší vždy králem nebo barvou od krále, slabší z hráčů od kratší barvy, silnější od delší.
Výnos králem je nutné bezpodmínečně dodržet pro orientaci spoluhráče, jestliže pakátista měl v hlášce honéry.
Naprosto toto pravidlo neplatí, jestliže hraji proti a můj
spoluhráč ohlásil honéry a flek. Pak se snažím hrát do honéra spoluhráči.
VII. Zásady hry
NORMÁLNÍ HRA BEZ FLEKU
Předák Jestliže má předák min. 6 taroků (mezi nimi i nějaký vyšší), je koncepce hry jasná: hrát ústřední barvu, kterou bude spoluhráč přebíjet (což nemusí být) a opačně; předák přebíjí barvy spoluhráče. Při malém počtu taroků (do 4) je vhodnější nevynášet ústřední barvou (zvlášť ne králem!) a snažit se „trefit“ do barvy spoluhráče.
Spoluhráč (předchozího) Jeho role vyplývá již z koncepce hry spoluhráče, hrajícího povinnost. I on, v případě, že má slabou kartu, nevynáší od nejdelší barvy (někdy ovšem také, když „vycítí“ velkou sílu soupeřů a chce ještě něco vyrazit např. zatlučením krále.
V případě, že jeden z těchto hráčů hlásí taročky (ky), pak zpravidla oba hráči na počátku hry tarokují – zase ovšem ne vždy – podle síly taroků.
Protihráči Jejich systém hry je podobný předchozímu v případě, že jsou karty soupeřů vyrovnané. Odchyluje se zejména při ohlášených tarocích soupeřící strany, při počátečním tarokování soupeřů a při přebíjení barvy. Charakteristický bývá první zdvih:
1. hráč č. I. vynáší tarok
hráč č. II dává XIX(XX)
hráč č. III. jeho povinností je zabít (pokud může)
hráč č. IV. dá pakáta (má-li) stejně reagují, má-li pakáta hráč č. III.
2. V prvním výnosu hráče hrajícího povinnost (č. I.) byť by vynesl třeba krále, protihráč nenasazuje (na rozdíl od spoluhráče – hráče č. I) zejména pak ne středního taroka (15 – 18), který XIX stejně přebije.
Zdůvodnění je jasné: Jestliže sedí jako druhý, má za sebou jen jednoho protihráče (nebo žádného!, hráč č. I mohl koupit XIX – je sám) a navíc protihráč může sedět jako čtvrtý, který neskládá, nebo oba mohou barvu mít.
Při opakovaném výhozu již zpravidla bývá situace jasnější (podle prvního výnosu: nasazování a přimazávání), ale i zde zůstává zásada, že nenasazuje na hráče, o kterém není jisté, že patří k soupeřící straně.
V tomto se dopouštějí někteří hráči nejvíce chyb a často
dochází k zbytečným přebíjením spoluhráčových karet a k desorientaci ve hře.
Pozn. Tuto část uvádím pro úplnost, někde obyčejné hry bez fleku nehrají
NORMÁLNÍ HRA
S FLEKEM
V případě, že předák hlásil taročky a flekař ne, je velmi pravděpodobné, že má předák slabou kartu – zpravidla malou sílu v tarocích. Přesto pravděpodobně 1x tarokne, aby zjistil sílu svého partnera ve výšce taroků, nebo při velmi své slabé kartě obehrává barvu ihned. Zpravidla o vítězství rozhoduje tlučení barev (zejména honéry), síla karty spoluhráčů i pokud se týče mazání.
Jestliže i flekař hlásil taročky (předák rovněž) má hra obdobný chrakter.
V případě, že předák nemá hlášku a proti jsou taročky s flekem, hraje samozřejmě barvou, flekař někdy zkouší taroknutím malým tarokem sílu svého spoluhráče pro případné vytarokování soupeře. (Jeho spoluhráč musí nasadít vysokého taroka a také vysokými taroky vynášet dále – pokud má.)
Další kombinace již nebudu rozvádět (např. taroky), princip hry je v podstatě stejný. Ve všech případech nutno myslet na pakáta u svého spoluhráče a umožnit mu, aby jej mohl „namazat“! Je ostudou, jestliže flekař má např. taročky se škýzem a pakáta jeho spoluhráče získají soupeři.
PAKÁT
Nejzajímavější a také nejobtížnější hrou je pakát. Zejména pak, když jsou protivníci (hlavní aktéři) vyrovnaní v síle karet a ovšem i v ovládání hry.
Při troše štěstí dokoupí pakátista do taročků (ků).
Koncepce hry je poměrně jasná: S pomocí svého spoluhráče zbavit protivníky taroků (tarokováním) a včas obehrát barvy. To je ovšem ideální konstelace. V případě, že jsou taročky, ale v malé síle, je lépe barvy obehrát dříve, někdy dokonce ani netarokovat (až snad na konci hry).
Spoluhráč má při tarokování nejprve „ukázat“ jiné vysoké karty (pokud je ovšem má) než volenou XIX(příp. nižší). Blíže viz výnos.
Je až překvapující, kolik i výborných hráčů tuto zásadu nedodržuje!
Obtížnější je hra, jestliže hráč do taročků nedokoupí.
Koncepce hry je pak založena na co nejrychlejším obehrání všech barev, (obehrává se samozřejmě nejdelší). Spoluhráč v tomto případě nemá tarokovat vysokými taroky (jednou může ukázat např. škýze nebo monta). Jeho úkolem je přebíjet barvu spoluhráče (nepouštět protihráče do zdvihu) a malým tarokem (zpětným taroknutím) pustit spoluhráče do zdvihu (což je ideální konstelace).
Někdy se stane, že spoluhráč má barvu, která je ústřední hráče hrajícího pakáta. Pak je jeho povinností, jestliže se dostane do zdvihu, tuto barvu zahrát zpět!
Dále si musí oba hráči uvědomit, že hráč, který pakáta hraje, musí být, pokud to jde, na zdvihu. To znamená, že pokud hráč hrající pakáta sedí před spoluhráčem, má na hranou barvu vždy mírně nasadit (X, XI) a jeho spoluhráč musí dát co největšího nižšího taroka (IX, X). Proto si má spoluhráč (nehrající pakáta) ponechávat v rezervě malé taroky i za cenu přiložení vysokého taroka (při tarokování. Někdy se stává, že spoluhráči zbude jen vysoký tarok, kterým přebije hráče hrajícího pakáta (pokud má ještě barvy pakátisty, není nic ztraceno).
Při flekovaném pakátu je postup hry celkem stejný, jen barvy se obehrávají (samozřejmě obehrává hráč, který pakáta hraje) dříve, někdy dokonce hned i když má pakátista k pakátu taročky (jestliže nemá silné taroky).
V případě, že jsou proti pakátu taročky (s flekem) a pakátista nemá taročky, pak je jediná možnost jak pakáta vyhrát (je-li ovšem potřebná konstelace – tj. oba hráči, strany hrající pakáta, mají silné taroky a ústřední barvu hráče hrajícího pakáta tluče aspoň po druhém zahrání jak jeho spoluhráč, tak i protihráč dávající flek).
V tomto případě má hra probíhat tak, že na barvu hráče hrajícího pakáta má jeho spoluhráč nasazovat – přebírat zdvihy – a pouštět zpět svého kolegu do zdvihu malým taroknutím. Tím je „flekaři“ odebrána možnost obehrát svoje barvy. Je samozřejmé, že na zdaru této taktiky je někdy rozhodující i rozestavění hráčů. Při prvním rozehrání barvy pakátisty si musí jeho spoluhráč uvědomit (pokud má málo vysokých taroků), že je lépe hned (poprvé) nenasazovat, protože flekař může 1 nebo 2 ze zahrané barvy mít. Je přece jedno, jestli protihráč (když zahranou barvu nemá) převezme zdvih ihned, nebo po trojím nebo čtvrtém jejím rozehrání (kdy už pomocník pakátisty vysoké taroky nemá).
Úloha protihráce se slabou kartou
Je-li tento hráč na výnosu, vynáší barvou od krále nebo raději králem přímo, přičemž se samozřejmě snaží „naranit“ svého spoluhráče. V případě, že jeho spoluhráč již byl na zdvihu a vynesl svoji barvu, je povinností slabého protihráče, který má třeba jen jednoho silného taroka, na který se dostal na zdvih, tuto barvu zahrát zpět. Je jen otázkou „čichu“, jak se zachovat v případě, že zahranou barvu měl i pakátista. Jsou případy, že se hráči tak „trefují“ do barev hráče pakátisty, že je to až k zoufání, dokonce někdy stačilo při výnosu (první zdvih) zahrát určitou barvu a pakát byl uzavřen a přesto se protihráči netrefili (byli 4x – 5x na zdvihu) a pakáta nechytli. Jestliže se hraje pakát „z ruky“, předák a hlásí trulhonery (+ event. taročky), zpravidla tarokuje. V tomto případě slabý protihráč, jestliže má XX a nějakého krále, hned nesadí tohoto taroka (je už to v tomto zdvihu major) a vynáší honéra. Ukazuje tak případně silnějšímu spoluhráči honera, kterého pakátista nemá.
Hlásí-li hráč hrající pakáta honery, bývá situace jasnější. V tomto případě slabý protihráč musí co nejdříve mazáním ukázat všechny honery, které má, a to raději i tehdy, jestliže jeho spoluhráč zdvihy nepřebírá (viz kap. mazání). Ten se naopak nesmí nechat ovlivnit mazáním a hrát podle své koncepce (samozřejmě jen tehdy, má-li naději pakáta chytit).
Opak platí o spoluhráči hráče hrajícího pakáta (hlásil honery). Tento spoluhráč musí držet honery do poslední chvíle – čili nemazat krále! Jinak usnadní orientaci protihráčům (tyto zásady opakuji, protože jsou důležité).
Utahaný pakát
Jsou-li protihráči oba zhruba stejně silní (s vysokými a přitom poměrně s malým jejich počtem) a je-li příznivá konstelace, která spočívá v tom, že každý z nich má barvu, kterou tluče jak jeho spoluhráč, tak i pakátista, pak je možné pakáta „utahat“ - „uhnat“. Systém spočívá v tom, že každý z těchto hráčů hraje svoji barvu, jeho spoluhráč přebírá zdvihy (pakátista má slabší taroky) a vrací svoji barvu. Tím je pakátista neustále krácen o taroky – nemůže obcházet svoji barvu a „nedoběhne“.Toto přichází v úvahu zejména v případě, že plakátista nemá hlášku.
Další zásady při hře o pakáta
Samozřejmě, kdo chce hrát dobře taroky, musí vědět vždy kolik taroků je ještě ve hře – čili je musí počítat během hry. Je to důležité pro koncové situace hry.
Stejně důležité je sledování vysokých taroků. Je nutné si pamatovat, které z karet od škýze až (aspoň) do XVIII vypadly ze hry( což platí pro začínající hráče).
Rovněž přehled o barvách je důležitý – kterou barvu kdo hrál, kolikrát byla hraná, který král je ze hry apod. Ke správné hře pakátisty patří cit pro správné nasazování vysokých taroků – na barvu, která jde ponejprv se nenasazuje (i když je to král – hraje se o pakáta), vůbec platí zásada – co nejmíň se zbavovat vysokých taroků, které jsou tolik potřebné ke konci hry. (to všem neplatí pro spoluhráče). Stejná zásada platí i pro hráče druhé strany.
Např. protihráč, který nedá škýze (třeba i při celk. počtu pěti taroků z ruky hned v prvních fázích hry, dokáže straně hrající pakáta velmi znepříjemnit hru a donutí tuto stranu k dřívějšímu zahrání barvy (tedy hráče, který pakáta hraje), což je pro majitele škýze velmi výhodné pro další orientaci ve hře.
Závěrečné fáze hry
Závěrečné fáze hry prověří výhody uvedené zásady v plné míře, včetně kombinačních schopností.
Např. spoluhráč je ke konci hry na zdvihu a má tyto karty: tarok, král, další barva: napočítal, že vypadlo ze hry 20 taroků, čili jeho kolegovi zbývá jen pakát, před hrou hlásil honery. Znamená to tedy, že musí jít barvou (do honera).
Není možné dát návody jak hrát a jak se zachovat v každé hře – variací je příliš mnoho. Toto jsou jen ty nejzákladnější základy.
Někdy je nutné hrát i protismyslně. Např. hráč je na
výnosu, jeho kolega hraje pakáta, nemá nic, proti je flek a taročky. Jestliže
má hráč k disposici jen 4 taroky, přesto silné, musí si uvědomit, že těmito
taroky musí přebíjet kolegovu barvu (nepustit flekaře do zdvihu – jak
již bylo uvedeno); proto se snaží zahrát barvou, kterou by tloukl soupeř i
pakátista. Je to vlastně náhrada za taroknutí.
V závěrečné fázi hry někdy vyhrává hru pakáta ta strana, která má vyšší tarok – kdo si na koho může taroknout (počítáme taroky!).
Pro začátečníky uvádím typické 2 koncovky:
1. Majora má hráč hrající pakáta a vynáší. Má pakáta, barvu, kterou soupeř tluče a majora (soupeř má 2 taroky). Tarokne, vynese barvu a nakonec pakáta. Nemá-li majora, musí obehrát barvu, soupeř na ni převezme zdvih a obehrá zbývající svoji barvu a uzavírá pakáta.
2. Majora má soupeř a vynáší. Spočítal si, že má jen tohoto taroka a 2 barvy, z nichž 1 soupeř nemá. Soupeř má pakáta, taroka a 1 barvu. Taroknutím a výnosem barvy pakát vypadne na předposlední zdvih.
TROJKA
Koncepce hry trojkaře je závislá na síle a množství taroků, složení barev, jejich hodnotě apod. Zásadou je (musím však předem nutné udělat rozvahu, kolik taroků mezi soupeři je), při menším počtu vysokých taroků, v počátku (2x až 3x) tarokovat menšími taroky (ne úplně malými!) a potom zvrchu. Ne tedy opačně! Někdy je potřeba tarokovat vysokými taroky i při jejich menším počtu a to má-li trojkař honery. Je to logické, protože je nutné aspoň jednoho hráče zbavit taroků (mohl by tlouct krále). Někdy se ovšem nemusí ani tato taktika vyplatit! - ovšem je to správné, protože někdy vypadne pakát, nehledě k lepší orientaci při nasazování na barvy protihráčů, jestliže již je třeba jeden bez taroků.
Jestliže má trojkař třeba jen 7 taroků (nedokoupil), hraje zpravidla barvu.
Jestliže hlásil taročky a má nízkou – neuzavřenou barvu, bez krále, hraje také touto barvou, někdy už při prvním výnosu. Obvykle se barva hraje velmi brzy, jestliže je proti flek.
Někdy ke konci hry zbývá trojkaři král se dvěma malými (soupeři mají třeba ještě 1 tarok). V tomto případě je lepší jít nízkou barvou – dokud tuto barvu hráči mají a nemohou mazat. Pak třeba taroknout a jít králem a malým.
Protihráči
Je nutné, aby si uvědomili svoji sílu před hrou ! Jestliže má hráč např. 5 slušných taroků, trojkař hlásil taročky, tři taroky leží, pak se může považovat za nejsilnějšího (spoluhráči mají dohromady 6 taroků). Systém hry nejsilnějšího hráče spočívá v tom, že hraje svoji (nejdelší) barvou – snaží se zbavit spoluhráče (při opakovaném zahrání) taroků a ti pak mohou mazat.
Rozvaha síly karty před zahájením je velmi důležitá. Je však nutné reagovat na hru. Často se stane, že trojkař
začne hrát barvu, kterou nejsilnější protihráč nemá. Může se pak stát nejsilnějším jiný ze spoluhráčů.
Několik dalších zásad při trojce:
· Někdy je dobré, aby slabý hráč (se 2-3 taroky) při výnosu(je forhont) šel plonkem (při vrácení barvy se zbavuje taroků a ještě lepší když sedí za trojkařem může i převzít zdvih). Ovšem pozor co trojkař kupoval – zda plonk není jeho barva. Silný hráč nesmí jít od plonku!
· Není vždy dobré jít do krále, kterého trojkař kupoval, zejména když hlásí taročky a je z hlediska výnosu poslední (může králem uhnout).
V případě, že má trojkař ke králi další karty od této barvy a některý ze spoluhráčů má dámu se dvěma malými, je to vždy špatné.
Něco jiného je, když trojkař skládá taroka. Ovšem zase pozor při hlášeném pakátu! (rozvaha síly karet!).
· Při hlášených tarocích nešetřit oči. Pro ujasnění uvádím (je rozhodující rozesazení hráčů!) pčíklad:
hráč vynese pikového gavala, spoluhráč za ním přihodí kluka, trojkař dá taroka a poslední hráč (spoluhráč dvou prvních) buď trojkaře přebije nebo dá rovněž barvu. Zásada je, abych, pokud za mnou sedí můj spoluhráč, vždy mírně „podmázl“.
· Často hráči „šetří“ maz v konečných fázích hry a „zapomenou“ namazat nebo namažou „slabě“ a byl to třeba poslední zdvih jejich strany (a pak odevzdají krále a dámy trojkaři) (viz kapitola mazání).
· Dělávají se chyby při této konstelaci: trojkař nemá nic, jeden ze spoluhráčů hlásí taročky(ky) a flek. V tomto případě má spoluhráč flekaře, pokud je předák „taroknout“ (zbavit sebe a svého „slabého“ spoluhráče taroků a potom může mazat). Může se tarokovat i během hry bezpečně do toho okamžiku, než trojkař obehrá 1x barvou (a flekař žádnou) – pak je nebezpečí vytaroknutí flekaře (zásada je, že flekař má mít vždy o 1 tarok víc než trojkař).
Jestliže tarokne flekař (má taročky (ky)), (který v tom případě musí mít nějaké silné taroky), pak jeho spoluhráči musí taroknout zpět(flekař dal najevo, že má silnější kartu).
Vůbec má při hře každý hráč při každém výnosu hrát s určitým záměrem(což platí i pro ostatní hry normální i pakáta, vždy musím vědět co chci – jít barvou, kterou trojkař nebo protihráč tluče,jít spoluhráči do barvy apod.)
Jestliže je dodržena předchozí zásada, je samozřejmě dobré barvu již hranou otočit (v trojce šel předák plonkem – je slabý – nebo je to nejsilnější hráč a potřebuje jít zpět do své barvy).
Hráči si mají před zahájením hry ( výnos) uvědomit své postavení. Nejsilnější z protihráčů má dát svoji sílu najevo buď tím, že vynáší králem(předák) nebo tím, že na taroknutí trojkaře malým tarokem mírně nasazuje, čímž dává najevo,že chce být ve zdvihu.
Jsou-li spoluhráči vyrovnaní v síle taroků, čili není ústřední hráč, pak má přebírat zdvihy hráč, který sedí před trojkařem. Při výnosu tohoto hráče platí samozřejmě pravidlo „nešetření“ očí tím více.
SÓLO
Pro tuto hru platí v zásadě stejné zásady jako pro
trojku. Rozdíl je jen v síle karty trojkaře (v taloně může být hodně očí, které připadnou protihráčům). Pro
protihráče platí dvojnásobně zásada
nešetřit oči.
VIII. Mazání
Hodně chyb se asi nadělá právě při mazání. Ony to někdy ani chyby nejsou, ale spíše špatný odhad.U normální hry by to mělo být dost jasné. Slabší hráči, kteří mají předpoklady k mazání musí sledovat sílu taroků ve hře, aby měli odhad, který zdvih partner sedící za nimi případně převezme, aby mohli bezpečně mazat. Tato nutnost je ovšem povinností hráčů u všech druhů her. U pakáta by neměl být maz rozhodující, ale přesto i zde je důležitý a někdy i rozhodující pro samotnou hru o pakáta, jestliže hlásí plakátista trůlhonéry nebo honéry. V tomto případě hráč, který se snaží pakáta chytit potřebuje vědět, které krále pakátista má. Proto jeho kolega by měl tyto krále mazáním ukázat. Ne ovšem bez rozmyslu, ale tehdy kdy je předpoklad, že bude zdvih převzat jeho spoluhráčem. Např. začíná hra a předák vynáší XIX nebo XX. Jestliže sedím za ním a nemám taroka namažu krále. Jestliže mám králů víc, tak mažu toho kde je předpoklad že by tuto barvu mohl mít spoluhráč(ne tedy krále u kterého mám dalších šest téže barvy).
Pro spoluhráče pakátisty, který hlásil(trul) honéry platí opak – krále nemaže! Jedině až ke konci hry, nebo když už je vše rozhodnuto – což ještě nemusí být i tři zdvihy před koncem hry. Tyto zásady, pro jejich důležitost,opakuji. Mazání ostatních karet vyšší hodnoty( dáma, gaval) je nutné u protihráčů plakátisty také provádět s rozmyslem. Vždy se mažou napřed barvy, které pakátista neměl( byly už hrány). Vždy musíme myslet na případné zdvihy na barvu. Jestliže už šly tři barvy, které plakátista neměl( hlásil taročky) musí mít tu čtvrtou a od této barvy nesmím mazat. Neměla by mi však, je-li to už k závěru hry, zbýt jenom tato barva, ale ještě další, kterou plakátista tluče – ale to už spíš patří do taktiky hry o pakáta, protože v případě, že by mi zůstaly nakonec jen všechny karty v barvě kterou má plakátista, pomáhal bych mu vrácením jeho barvy.
V trojce je mazání základem hry protistrany. Jestliže sedí nejsilnější hráč hned za trojkařem mažou jeho spoluhráči na jistotu. Jinak to bývá horší. Předevší je nutné sledovat, které vysoké taroky vypadly ze hry (zda tarok který trojkař vynáší je majorem). Jestliže hráč, který je bez taroka nebo s jedním tarokem sedí za trojkařem, musí se spoléhat jen na svůj odhad. Např. trojkař je na výnosu a začíná XVII. Mazat či nemazat? MAZAT! Jestliže má trojkař kartu uzavřenou až do škýze (XVII-škýz), pak už toho proti strana stejně moc nenamaže. Totéž platí pro pozdější stadium hry, kdy by mohl mít spoluhráč ještě vyššího taroka. Vždycky raději mazat,je-li jen trochu naděje, protože pak se stejně všechny oči odevzdají trojkaři. Důležité je ovšem pravidlo o sledování a předpokladu barvy trojkaře, jestliže hlásl taročky. Pro orientaci může někdy být nápomocný jeho dokup.(Pokud ovšem trojkař neskládal taroka, to už není nutné držet žádnou barvu.) Někdy je v druhé polovině hry konstelace, která je velmi zajímavá a začínající hráč by ji nemusel zvládnout: trojkař, který hlásil taročky má ještě tři taroky a krále se dvěma malými. Mimo jeho taroků má nejsilnější ze soupeřů dva taroky. Trojkař vynese krále, jeho soupeř jej tluče tarokem. Spoluhráč, který má od této vynesené barvy dámu s jedním nebo dvěma malými, nesmí tuto dámu přiložit(namazat). Hráč který zatloukl uvedeného krále, musí, pokud má sám co mazat, taroknout. Pokud by byl tento tarok major je to ideální, mohou totiž ještě mazat jeho spoluhráči(ovšem ne tu sedlanou dámu od zatlučeného krále!!).Na opakované zahrání barvy trojkařem maže i hráč, který před tím taroknul. Jak trojkař vynáší barvu (a je předpoklad, že má od této barvy ještě další karty) král se vždy zadrží a dáma se dává „domů“.
Co se má mazat? Jestliže pomineme hru o pakáta, kde mazání králů, jak už bylo řečeno, hraje důležitou roli, je nutné dodržovat určitý postup. Což především platí u her, kde je pravděpodobnost několikanásobného mazání (např. při fleku). Mazat je nutné v tom pořadí, aby hodnotné karty nebyly přiloženy soupeři ctěním barvy. Tedy plonk krále, dámy (při nedostatku i gavaly), když můj spoluhráč vynášel třeba kříže, kde jsem přiložil malou a král zůstal plonk- mazat tohoto krále jako prvního. Přednostně barvy, které již byly hrány. Přitom stále myslet na event. barvu soupeře. Je také nutné odhodit slabou barvu. Např. protihráč tarokne zkraje vysokým tarokem, který nikdo nepřebije. Jestliže hráč bez taroka má třeba jednoho nebo dva malé kříže odhazuje je, aby při případném obehrávání této barvy trojkařem mohl mazat hodnotné karty jiných barev.
IX. Ne vždy hrané hry
U H O
Jelikož se jedná o jakési zdvojení pakáta, kdy předposlední zdvih musí převzít tarok II a poslední pakát, v podstatě platí zásady jako u pakáta. Samozřejmě karta plakátisty musí být silnější zvláště při hlášeném UHU. Ještě složitější je, když UHO hraje pomocník plakátisty, který musí převzít II předposlední zdvih a plakátista poslední pakátem. Je to otázka v pravou chvíli obehraných (až na jednu! ) barev obou aktérů a hra musí směrovat k tomu, aby před předposledním zdvihem byl na výnosu pakátista. Pro úplného začátečníka je tato hra až přespříliš složitá – ani zkušení hráči toto zpravidla UHO nehlásí( je nutná příznivá konstelace barev- kdo hraje UHO nemá možnost ovlivnit svůj list skládáním) a spokojí se s uhraným UHEM tichým (nehlášeným) .
Samozřejmě pro hráče, který dává flek pouze na UHO platí, že jeho karta může být slabší než při fleku na pakáta.
Ž E B R Á K (V A R Ś A V A)
Ćílem této hry je
uhrát co nejméně očí, protože tak je i dokončená hra různými způsoby hodnocena.
Většinou se hrává žebrák přebíjený, tzn. že hráč musí položit kartu vyšší
hodnoty než je ta, která je momentálně ve zdvihu. Protože je snahou dosáhnout
co nejméně očí, hráč který je ve zdvihu, „podehrává“ karty vyšší hodnoty.
Vynáší tedy montem pod škýze (který musí přebít), dámou pod krále. Tato hra
není často úplně spravedlivá, protože např. hráč se třemi králi, do kterých mu
spoluhráči podehráli dámy, může nahrát tolik, že je v podezření
z tzv. „bukaření“, jak bývá označován hráč se silnou kartou, krerý nešel
na trojku a čeká, že dá někomu flek.Hráči, kteří mají v listě krále, se
brání tím, že zase podehrávají dámy, přičemž spoléhají na to, že při druhém
zahrání stejné barvy bude jeho král přebit tarokem. Výhodou je, při malém počtu
taroků, rychle se jich zbavit taroknutím.
X. Závěrem
Vše, co zde bylo uvedeno, neplatí úplně všeobecně. Často se i zkušení hráči po hře dohadují, protože kombinací je mnoho a někdy mnohokrát dobře použitá zásada nemusí vyjít. Nejvíce je možné naučit se kibicováním. Při sledování hry dobrých tarokářů s možností si případně obejít karty všech hráčů, dopředu zaujmout stanovisko ( napřed z jedné karty a pak ze všech), poslouchat komentáře hráčů po hře o chybách svých i druhých – to je škola, na kterých se staví základy dobrého hráče. Jestliže tu možnost kibicování nemáte ( i kibicování je zábava), pak si třeba trénujte. Rozdejte karty, otáčejte je od předáka a postupně karty každého z „účastníků“ vyhodnocujte.Pak dejte jednomu z „nich“ možnost licitovat pakáta, třeba i s přehozením karet (aby měl oněch šest až sedm taroků), po dokupu složení s názorem jak je toto skládání všech důležité. Před hrou si kombinujte jak by měli dotyční hrát, třeba ideálně bez zásad zde uvedených, a jak by asi v duchu těchto zásad hráli. Pak zjistíte, že v podstatě ty zásady platí, že se dá pakát chytit na těch šest taroků, flekovat trojka na taroky apod. Zjistíte také, že pouhé jedno nesprávné nebo nešťastné vynesení, zpravidla už to první, rozhoduje skoro u každé hry. Tyto kapitoly nemohly vystihnout všechny možné alternativy hry. Cílem bylo, aby se hráči vyvarovali hrubých chyb. Chyby ve hře udělá i dobrý hráč, ale ty většinou vyplynou z toho, že třeba nesprávně odhadne sílu hráčů, nebo vynese nešťastně barvu, protože samozřejmě nevidí do karet spoluhráčů. V žádném případě nečekejte, že po přečtení těchto rad budete hrát dobře taroky. Doporučuji, abyste nejprve pokusili nejprve zvládnout kapitoly o licitování a skládání a hlavně potom zásady při pakátu. Těch se hraje hodně a špatný hráč tyto hry svým partnerům nejvíce znechutí.
Na závěr jsem sepsal pár úloh, které se pokuste vyřešit. Jestliže se vám to podaří, máte dobré kombinační schopnosti a můžete hru brzo zvládnout:
Nejprve jen jako rozcvičku: někdo hlásil honery a vy máte pakáta, křížového a kárového krále. Jaké honéry má tedy uvedený hráč?
Trojkař hlásí taroky pakát a skládá taroka . Za ním sedící hráč hlásí honery a vynáší králem. Další hráč barvu krále nemá, v tarocích má monta, XV a II.Jakého taroka musí dát? (Za ním sedí spoluhráč i trojkař).
Při hře proti pagátu vynesu určitou barvu ( nemám krále), kterou bych se rád trefil do barvy svého spoluhráče, o kterém předpokládám, že by mohl pakáta ohrozit ( dal třeba flek). Vynesu třeba kříže a oba protihráči dají taroka, můj spoluhráč sedící jako poslední přihodí nízkou kříž. Kdybych se dostal ještě několikrát do zdvihu ( třeba na barvu plakátisty), kolikrát můžu kříže zahrát?
Dvěma hlavním aktérům zůstalo po dvou kartách. První, který je na výnosu, má škýze a malého taroka. Ví, že jeho protihráč má monta a pakáta. Pakát nebyl hlášen! Jaký je správný výnos?
Hraje se pakát. Ke konci hry má pakátista majora, pakáta, krále, jehož barva nebyla dosud hrána a další barvu, kterou hlavní protihráč již tloukl. Ten má ještě dva taroky ( což pakátista ví, protože počítal ) a další dvě karty, z nichž jedna může, ale nemusí, být barvou krále, kterého má pakátista a ještě další barvu , kterou už třeba pakátista tloukl. Zkuste si těchto osm karet obou hráčů sestavit v obou variantách ( protihráč má barvu krále nebo nemá ) a zjistěte, jak musí plakátista, který je na zdvihu, vynést, aby pakáta v obou alternativách vyhrál.
Pakátista hlásil taročky, honéry a skládal taroka. Jsem na výnosu, mám sedm taroků se škýzem ,pikového krále s malým a tři plonky od ostatních barev. Kolik procent výhry mám naději při fleku na pakáta?
Na závěr rebus i pro zkušené hráče: sestavte karty hráčů tak, aby jeden z nich „uhrál“ pakáta, kterého má plonk. Jedná se o sestvení barev a taroků bez stanovení jejich výše (to už by bylo moc složité) a způsob jak by museli všichni hrát.
Úplně závěrem.
Dal jsem tuto brožurku k posouzení výborným hráčům. V zásadě neměli připomínky, jen snad doplnění a to v tom smyslu, že sebelepší hráč musí mít i notnou dávku štěstí-vedle perfektního ovládání hry musí být tzv. v „laufu“, což znamená, že dostává karty způsobilé k vyšším hrám. Padla i připomínka stálé party hráčů, kdy už každý ví co může od spoluhráčů očekávat.
Zásadnější je připomínka, že všechno zde uvedené je zcela jasné zkušenému tarokáři, ale pro začátečníka to bude příliš mnoho informací. Asi to tak bude, ale – no vrátím se asi o 30 roků zpět. V partii, ve které jsem hrával, se dva hráči dohadovali o správnosti výnosu, když ten jeden řekl:“Kup si u Barviče takový sešitek za 6 korun, jmenuje se“Malý karbaníček“ , tam se to dočteš na straně 4 nahoře.“
Nemyslím, že je tato brožurka dokonalým návodem pro zvládnutí hry, ale snad bude pomůckou pro tápání začátečníků ve hře
Od zkušených hráčů pak uvítám každou připomínku k případnému doplnění nebo k úpravě textu.